Nemá smysl si cokoliv o nejlevnějším parkování v Praze nalhávat. To bylo, je a bude problém bez ohledů na sliby politiků. Není důležité, kdo je zrovna „u vesla“, protože otázka modrých zón a rezidenčního parkování vyžaduje komplexní řešení do něhož se nikomu nechce. Možná proto je parkování častým tématem hospodských diskuzí.
Všichni víme, jak plkání u piva probíhá. Objeví se téma a čím je víc čárek na lístku, tím méně je diskuze racionální. To ale neznamená, že se tu a tam se v ní neobjeví nějaká perla stojící za zapamatování. Podmínkou ovšem je být střízlivý. Přesně to se stalo mě, protože jsem později musel řídit, ale pravidelnou čtvrteční seanci jsem si s chlapama nechtěl nechat ujít. Pořádek dělá přátele a každý první čtvrtek v měsíci je zadaný pro naše „chlapské řeči“. Aby bylo jasno, nejde o nějakou bohapustou pijatyku, ale přátelské poklábosení, byť samozřejmě nějaký ten žejdlík padne na oltář přátelsky stráveného času.
Střízlivost se vyplácí
Tentokrát jsme u piva probírali, jak moc se dá či nedá v Praze zaparkovat a kde, a jak moc mají komplikovanou situaci lidé, kteří tu jedou jen na otočku služebně. „Okraje Prahy ještě jdou ale v centru je to bída. Taky zaparkovat v Karlíně je boj,“ zaznělo naštvaně. Jarda tam totiž pracuje, takže ví o čem mluví.
„Když se bavíme o těch mimo pražských, prozradím vám skvělý trik. Nejlevnější parkování je u letiště v Praze.“ Zaznělo od Martina, dalšího pravidelného účastníka čtvrtečních pivních sedánků.„V Ruzyni? Tak to bylo vždycky drahé a plno právě proto, že je to u letiště.“ Vypadalo to na zajímavou diskuzi. „Bejvávalo, ae časy se mění, je potřeba jít s dobou a sledovat trendy. „Ty si nějaký chytrý. Máš vlastní garáž ve vnitrobloku, tobě se to parkuje. Jak si na to přišel?“
„Je to jednoduché, jsem ajťák a Pražák, takže mě baví všechny aplikace a webovky, které můžu v Praze využít v praktickém životě. Sám sice mám parkování zajištěné u domu, ale narazil jsem na stránky, které nabízí nejlevnější parkování u letiště. To mě zaujalo, protože stejně jako vy ostatní jsem si myslel, že jestli je někde mimo centrum draho, tak to bude právě na letišti. Jenže ono ne. Někdo myslel hlavou a dal dohromady systém, který slouží asi hlavně turistům odlétajícím z Prahy třeba na týdenní dovolenou, ale podle mě to v klidně můžou využít i mimopražští.“
Jak myslíte, že to dopadlo. Všichni chlapi vytáhli telefony, začali googlit a ověřovat, jestli Martin nekecá, protože jeho tvrzení znělo opravdu velmi nepravděpodobně. A nekecal, nakonec se na tom shodli všichni. A všechny, kromě něj to překvapilo. Zrovna tahle informace se aktuálně moc prakticky využít nedá, jenže tak to vypadá na první pohled. Každý z nás má známé a příbuzné, kteří tu a tam parkování u letiště využijí.
Vlastně je to úplná klasika, problém, který trápil fůru lidí nevyřešili politici nebo radní, ale „volná ruka trhu“. Vím, že to zní jako hrozné klišé, ale je to tak. Letadlo není metro co jezdí každých pár minut, takže člověk si nepočká na další spoj. Pokud je let v nějakou nevhodnou hodinu, tak nic jiného, než auto nebo taxík (což je taky auto) nezbývá. A čím je doba horší, tím jsou taxikáři dražší. To ale platí nejen v Praze.
Být v hospodě za řidiče je vždycky trochu nevýhoda, člověk s přibývajícími pivy začne pomalu ztrácet mentální niť se svými spolustolovníky. Ovšem když se na popisovanou diskuzi dívám zpětně, má ta střízlivost něco do sebe. Když už nic jiného, pamatuji si pointy vyřčeného, zatímco jindy se „jen“ dobře pobavím, což samozřejmě taky rozhodně není málo. A to je vlastně tak trochu pointa mého dnešního vyprávění. Míň pít a víc poslouchat. Jenže se bojí, že se mi to tentokrát nepovede. Nebudu totiž muset řídit.
